Dyslexie

Děti s dyslexií mají těžkosti většinou všude tam, kde jsou závislé na čtenářském výkonu a práci s textem, na tempu čtení a správném porozumění přečtenému. Čtení jako takové je často stojí více námahy než běžného čtenáře. V českém a cizím jazyce se jedná například o opis, přepis, ale i o kontrolu napsaného -třeba diktátů (často jim dělá problém identifikovat chyby ve vlastním písemném projevu). Nesnadné bývá i správné přečtení a porozumění (zadání, textu), osvojování cizojazyčných slovíček a frází prostřednictvím čtení a jiné.

V matematice narážejí na nesprávné porozumění zadání slovních úloh, ale také čtení číslic, čísel a podobně (číslo 24 například přečtou jako 42).

V naukových předmětech je pro ně obtížné správně porozumět čtenému, orientovat se v naučném textu, vyhledat a určit podstatné informace, vytvořit si výpisky, přečíst a správně přepsat zápisy z tabule a podobně. Na všechno většinou potřebují i více času. U dětí s dyslexií často přetrvávají problémy s "vytěžením" informací z přečteného textu. Bývá pro ně náročné též učení se prostřednictvím čtení - efekt je snížen pomalejším tempem čtení, vydáním většího množství energie, sníženou schopností aktivní práce s textem a nezřídka i ne zcela adekvátním porozuměním čtenému textu a schopností si jej zapamatovat. Mnohé děti s dyslexií navíc mají také negativní vztah ke čtení.

Dysgrafie       

Děti s dysgrafií mívají obtíže všude tam, kde jsou závislé na výkonu psaní, kde jsou kladeny požadavky na rychlost psaní a jeho kvalitu a úpravu, někdy jim činí nesnáze i vyjadřovat se písemně. Mohou mít také problém, pokud se mají učit pouze ze svých zápisů v sešitech - ty jsou většinou nečitelné, nepřehledné, chaotické, neúplné nebo obsahují řadu chyb. Porucha mnohdy proniká i do úrovně rýsování, kreslení.Je-li způsob ověřování vědomostí ve škole zaměřen především, nebo dokonce pouze na písemnou formu, dosahují tito žáci často nižších výsledků, negativně ovlivněných projevy dysgrafie. Navíc tito jedinci čelí někdy tomu, že si nedokážou zaznamenat kvalitně a čitelně vše, co potřebují (třeba do záznamníků, diářů) - týká se to potřebných pomůcek na vyučování, domácích úkolů, toho, co se mají naučit, a podobně.Dá se tedy říci, že porucha ovlivňuje celý školní život dítěte. Někteří žáci se dopracují až k odporu k psaní. Ztrácejí motivaci, nevěří v možnost zlepšení. Někdy proto nebývá vůbec jednoduché rozlišit projevy poruchy, její důsledky a nedostatečnou snahu dítěte (zvláště u žáků na 2. stupni základní školy). Ta však může být reakcí na jeho dosavadní negativní zkušenost.

Dysortografie

Děti s dysortografií mívají problémy zejména v českém jazyce, ale velmi často i při osvojování cizích jazyků, a to především těch, které jsou z velké míry závislé na sluchovém vnímání a rozlišování, kde se výrazně liší psaný projev od mluveného. Vždy ale záleží na typu a stupni poruchy - u některých školáků se jedná jen o drobné problémy - občasné chybování při psaní formou diktátu -, u některých o potíže silné a komplikované, kdy dochází k vysoké chybovosti při psaní diktátu a k velkému zkreslování informací, pokud jsou diktovány. K této situaci přispívá také fakt, že díky množství pravopisných chyb v písemném projevu bývají považováni za neschopné, hloupé. Někteří reagují na své dlouhotrvající nesnáze dokonce rezignací, apatií. Přestanou mít snahu něco řešit, učit se. Vždyť se pořád tak snaží a ono to nejde!Žáci mívají problémy třeba i v matematice, pokud jsou zde závislí pouze na slyšeném (například na ústně zadávaných slovních úlohách či příkladech k vypočítání).Starší děti mívají těžkosti též v naukových předmětech, pokud jsou zápisy pouze diktovány. Problémy se ale mohou projevit také při zaznamenávání domácích úkolů či pomůcek na vyučování nebo zapisování sdělení pro rodiče do žákovské knížky, jsou-li informace pouze diktovány. Nezřídka se stává, že si děti zaznamenají něco úplně jiného (i z důvodu specifické chybovosti, zkomolení slov) - sdělení může postrádat význam nebo některé informace zcela chybí. Je tedy nutné uvědomit si, že obtíže dítěte s dysortografií se neomezují pouze na písemný projev a pravopis jako součást vyučovacího předmětu český nebo cizí jazyk, ale pronikají do většiny vyučovacích předmětů.